Evropská unie ruší bankovní tajemství

Vítejte v pekle, aneb jak na Nový rok, tak po celý rok, nyní již bez bankovního tajemství. Směrnice o platebních službách na vnitřním trhu , kterou jsou členské státy EU povinny zavést do svých národních předpisů do 13. 1. 2018, přinesla výrazně vylepšený institut „výměny informací“. Co to znamená? Veškeré dohledové orgány jako je finanční správa a centrální banky a finanční instituce napříč Evropskou unií (zjednodušeně řečeno) a do jisté míry i fyzické a právnické osoby poskytující finanční služby jako jsou poskytovatelé půjček a různé (nejen ručením) omezené společnosti (které si na tom vybudují byznys), si mohou navzájem lézt do údajů jejich klientů. Zejména pokud jde o finanční správu v České republice, vzpomeneme-li cílenou a bezskrupulózní likvidaci některých společností soudním rozhodnutím navzdory, je toto prolomení problematické a definitivně nejde o krok ve prospěch nás, uživatelů finančních služeb, protože naše údaje o finančních tocích jsou a budou použity proti nám a ve velkém.
Argumenty proti naší kritice existují v zásadě dva. První je, že můžeme neudělit souhlas s poskytováním našich údajů, což je kvalitní vějička pro naivky – proč by Unie zaváděla tak mohutnou regulaci, kdybychom ji mohli vlastním nesouhlasem eliminovat? Řešení absence souhlasu je zejména v dohledu a udělování licencí těm subjektům, co nám ten nesouhlas budou ochotně zapracovávat. Moc daleko nedojedou, nebudou-li spolupracovat ve stylu „vzdejte se, nic se vám nestane“. Druhý argument je vázanost „služebním tajemstvím“. Jenže když je pak tajemstvím vázán úplně každý (protože stát je notně nabobtnalý), tak se z tajemství stává veřejná informace, protože ji ví každý (jakkoliv vlastní provedení regulace může vypadat i zcela odlišně, rozhodně to nebude ve prospěch nás).
V případě korporátního fašismu se socialistickou tváří (či naopak), jaký je nyní budován v České republice, pak tyto informace poslouží soukromému zájmu Andreje Babiše a jeho nejbližších sdružených do holdingu přímo či nepřímo, za účelem upevnění jejich „vedoucí úlohy“. A ani to nemusíte psát do Ústavy.
Co s tím? Kdo může, nechť platí hotově co jde, a kdo se nebojí a může část své činnosti vést v režimu „zbytného obratu“, se pak může obrátit ke kryptoměnám jako je Bitcoin. Přestože nikdo neví, co bude s kryptoměnami zítra, statistiky věští kryptoměnám zatím růst (jedním ze základních pravidel je ukládat do kryptoměn to, co nutně nepotřebujeme). Dokonce Izrael o zavedení „státní kryptoměny“ uvažuje, byť to nebude totéž co Bitcoin. Většinou se ale podřízení dalšímu ukrojení našich práv, svobod a soukromí nevyhneme, protože „pořadek musi byt“, tedy nezbývá než se nadechnout další vody a ponořit se o dalších deset metrů hlouběji do Mariánského příkopu zmaru a ztráty našich životů a soukromí ve prospěch lidí, co nás úspěšně chtějí ovládat, a velkých korporací – anebo konečně začít uvažovat o lepším a svobodnějším životě pro nás všechny mimo struktury a šílená pravidla Evropské unie.