2017/06/07 – Dnes ve středu 7. června 2017 rozhodl Nejvyšší soud ČR o stížnosti ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO 2011) pro porušení zákona v trestní věci Davida Ratha (býv. ČSSD a ODS) tak, že je-li opatřen důkaz v trestním řízení nezákonně, ničemu to nevadí. Jsme svědky smutného konce našeho právního státu s každým dalším zásadním rozhodnutím soudu či přijatým dalším uspěchaným a nesmyslným zákonem. Dosud alespoň formálně platila zásada „z bezpráví právo nepovstane“. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR už neplatí a tleská tomu část veřejnosti i lidé jako Jiří Pospíšil (TOP09, býv. ODS), bývalý ministr spravedlnosti. To ale není všechno. Nejvyšší soud ČR tím zrušil i institut presumpce neviny, který dosud rovněž platil alespoň formálně. Přeci je-li někdo obviněn ze spáchání trestného činu, je zcela na místě proti němu použít vše co přinese důkazy (o vině) nebo pokrýt „zákonnost“ získávání důkazů před obviněním – bohužel to má nevyhnutelný důsledek, a to když už jednou platí presumpce viny, neexistuje, aby se nenašly důkazy o vině. A když už důkazy jsou nevalné kvality, v právním státě nedostatečně pro jakékoliv odsouzení, přijde na řadu soudní rozhodnutí, které nedostatečnost zhojí. Protože tak se to musí dělat, aby ten kdo byl označen za kriminálníka, skutečně byl odsouzen a neutekl „spravedlnosti“ – protože pokud „my“ někoho označíme za viníka, tak jím je.
Vůbec tím nehodnotím kauzu Davida Ratha, a co udělal a neudělal. Pokud neplatí zákon pro nás všechny stejně, pak neplatí vůbec. A kde neplatí zákon, nastupuje právo silnějšího a totalita. Nemohou to zachránit ani ty zbytky statečných soudců, státních zástupců a policistů, které některé z praxe znám a velice si jich vážím a kteří dříve či později budou muset podlehnout a přizpůsobit se, nebo odejít.
Ano, občas se vyskytne soudní rozhodnutí, které má hlavu a patu. A povšimněte si, že se z něj radujeme jak z jara. Protože podvědomě víme, že takových bude méně a méně, až nebudou žádná. Šachovou terminologií řečeno, U Bucků zhasli. A konec právního státu, opona spadla a počkejme 40 let na další obrodu práva a morálky.
Dá se říct, že si za to můžeme sami tím, že se nedostatečně věnujeme politice a nechali jsme politiky, aby nám zúžili životní prostor a přidali tolik mnohdy nesplnitelných či nesmyslně obtěžujících povinností často závažně zasahujících do našich práv a peněženek, až na politiku prostě a jednoduše nemáme čas, mnohdy jsme jí znechuceni a utíkáme na své vlastní zahrádky. Pokud si uvědomíme, že nás čekají možná poslední relativně svobodné volby na podzim 2017, navzdory existenci Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, který má nástroje na to ze dne na den zrušit svobodnou soutěž myšlenek, asi je za pět minut dvanáct čas na to využít svého práva rozhodnout.
Mgr. Ondřej Pecák (autor je advokát)